Příběhy

Tajemná místa

• 

Vždy byla a budou místa, která nás přitahují či odpuzují. Vrcholky hor nás lákají pro krásný výhled, ze stejného důvodu šplháme na staré hrady, věže a rozhledny. Příjemně nás k sobě táhnou parky, zahrady, nábřeží řek, říček či jezer. Jakoby člověk potřeboval přehled nad vším kolem, zároveň však i pocit pohybu a bujícího života. Snad právě proto ho tak těší proudící voda v přirozené podobě bystřin, vodopádů a řek, fontán či zahradních jezírek. 

Existují také místa, kterým se přirozeně lidé vyhýbají. Jde o hluboké temné lesy, nehybné mokřady s páchnoucím bahnem, temné kouty starých domů, sklepy a místa nějakého zmaru. Na tom všem není nic divného. Každý rád hezká zákoutí a močálu se raději vyhne. Co tam taky. 

Najdou se ale i místa "tajemná", která nepochopitelně lákají či odpuzují z mnoha jiných důvodů. Mnozí jistě znají pocit při procházce starým hřbitovem. Všude kolem krásné stromy a sochy, ale park to není a co teprve v noci. Od dávnověku lidstvo lákají jeskyně, vodní prameny i jiná odlehlá místa s energií, která se vymyká navyklému prostředí i našemu chápání hezkého či odpudivého. Právě na těchto energetických centrech vznikaly svatyně, kostely, hrady a města plná života či naopak zóny naprosto vylidněné. Rád taková místa navštěvuji, abych sám procítil, co v nich je. Někdy nic, jindy utíkám jako zajíc a někam se stále vracím. Zvláštní je i změna pocitů při opakované návštěvě. Na některá si hold zvyknete a již neděsí, ale stává se i opak a z oblíbené návštěvy jste doslova vyhnáni. Jiný pocit je na hradě po zimní pauze, kdy se člověk stává pro místní obyvatele nečekaným rozptýlením, ale na konci léta je brán jako nevítaný host, který ruší klid a jistě po něm zůstane jen nepořádek. 

Hold není vždy vhodná doba k návštěvám a ne každý se jako host umí chovat. Snad právě z těchto důvodů jedni na hradě krásně spí a jiné vyženou brouci či bouře. Někomu v březovém háji zpívají skřítci a druhého žerou mravenci. Často nyní najdeme spousty doporučení k návštěvě tajemných míst, nikdo nám však neřekne, jak se chovat. Doslova se to hemží hledači tajemna, ale kdo z nich zná svého skřítka, co mu bydlí pod postelí?   Chci jen říct, že člověk by měl nejdříve poznat své okolí, odhalit svá tajemství a pak možná hledat dál.