Koťátko

Jaroslav Rattay - Drakova věštírna výklad karet
         

        Výklad karet
        Jaroslav Rattay
     +420 608 977 858   jarda.rattay@seznam.cz
 

Anketa věštírny - jak často si necháte vykládat karty?
Ještě nikdy - 48.1%
Jednou - 3.7%
Podle potřeby - 29.6%
Jednou za rok - 3.7%
Několikrát do roka - 7.4%
Každý měsíc - 0%
Častěji - 7.4%

Příběhy

Koťátko

KočkaKaždý člověk občas sní. Někteří si své sny nepamatují, jiní jen část a další své sny prožívají jakoby šlo o reálný děj ve světě, který známe. Mnozí sní pouze večer ve spánku, někteří si ještě chvilku po probuzení pohrávají se svými sny nebo si před usnutím naplánují svůj oblíbený sen. Jsou však lidé snící i během dne, běží jim v myslích fantastické příběhy u odpoleního kafíčka či při pohledu na krásné šaty v drahém butiku, což jistě mnohá dáma zná ;) Nyní vám přes písmenka sdělím jeden vlastní sen či příběh nebo něco takového... Inu, sedím si tak jednou u čaje, pojídám zákusek a náhle mé snové Já kráčí po chodníku uličkou nedaleko řeky. Nejdu sám, ale vesele si povídám s jednou milou kamarádkou, prostě krásné zasnění. Po chvilce si však všimnu v křoví nad pěšinou, po níž kráčíme, malého rudého bliknutí. 

 

Výklad karet - Koťátko

Dále povídáme, ale já stále častěji sleduji periferním viděním černý stín, jenž se plíží v křovinách, a jeho rudá očka, která jakoby číhala na každý pohyb. Náhle nevydržím, vbíhám do křoví za stínem, který rychle odbíhá do starého dvoupatrového domku, jenž je na první pohled opuštěn. Vcházím do domu, slyším jakoby řev lva, jenž mi prochází celým tělem v mučivé vybraci zvuku způsobujícím neskutečnou bolest. Dál se snažím dostihnout stín, jenž náhle získal jasný tvar. Je to velká černá kočka, snad puma s rudýma očima a dlouhým černým ocasem, jimž mrštně švihá ze strany na stranu. Puma stále utíká, skákajíc ze zdi na zeď, až náhle vyskočí oknem uhánějíc k nedalekému mostu. Nevím jak, inu sen, mám pocit, že ji nějakým způsobem držím. Cuká sebou, jako bičem švihá ocasem, jenž ve spirále stále znova prolétá vzduchem kolem mé snové postavy. Neskutečný řev šelmičky přehlušuje vše kolem, náhle však prostor, čas i svět zaplní řev draka. V nastalém tichu pouštím černou šelmu, která již sebou nemrská jakoby byla z gumy a neprská ohnivé jiskry, ani malé rudé blesky ji již neodskakují od ocásku. Nyní je z ní velké černé koťátko, které dobrácky a omluvně mrouká, že jen tak dohlíželo a nechtělo nikomu ublížit. Pak se otáčí k odchodu, naposledy mroukne, hop a skok, zmizelo. Stojím na mostě sám a náhle vím, že i jiní mají strach o své blízké a nemusejí důvěřovat mé bytosti. Člověk holt nemůže nikomu zazlívat opatrnost a lítá šelma může být i milé koťátko. Snad zase někdy potkám ono koťátko, tedy lítou šelmu :)...V tom došel čaj i zákusky, ufff konec snění, jde se pracovat.

Submit to Facebook
Jste zde: Drakova věštírna Příběhy Koťátko