Příběhy

Rumunské putování

Přeskočíme cestu vlakem z Prahy do Rumunského města Deva a hned se vypravíme na místní hrad, tedy spíše větší zříceninu. Původně jsem se svou milou žínkou kráčel na lanovku s krásnou vidinou dvou minutového stoupání. Nicméně po průchodu parčíkem se zjevila cestička lesní, mírně stoupající ku hradu, ke kterému jsme i zhruba po hodinovém výstupu a mnoha zábavných "zkratkách" dorazili. Odměnou byl krásný výhled do kraje, chladivá voda z místního stánku a samosebou suvenýr v podobě porcelánového korbele s podobiznou místního vladaře Vlada, tedy Draculy. Večer nás čekalo putování za místním kulinářským uměním, které nás po zbytek dovolené nezklamalo... jen byl občas problém ve změti pizzerií najít podnik s místní kuchyní.

Další dny ubíhaly v poklidném rytmu cestování zapůjčenou Dácií... po památkách a kouzelné přírodě transylvánských hor. Za zmínku stojí opevněné saské kostely, v nichž i nyní najdete zpěvníky v němčině, nádherně malované pravoslavné kostely a útulné kláštery plné květin.

Číst dál: Rumunské putování

Bezvýznamné maličkosti

Často slýchám z úst přátel, zda to či ono "má význam". Lidé často dělají věci jen pro pobavení a nijak nad jejich významem nepřemýšlejí, zato pochybnost o významu té či oné pracovní činnosti je běžná. Přijde nám nevýznamné provádět titěrnosti, jichž si přece nikdo nevšimne. Nač stavět hrad z písku, když ho první vlna... však to jistě znáte. Je spousta zbytečností a věcí na první pohled bezvýznamných.

Při výkladu karet narážím na další a další otázky začínající slůvky "a má to význam???". Inu, co na to říct jiného, než rázné "Ano, má to význam!". Každá zkušenost, i ta zlá má svůj význam. Krachy stejně jako úspěchy nás posouvají dál, jsou důvodem změny. Je však jasné, že změnu přináší uvědomění. Jde o to, vyhnout se příště chybám či naopak využít to dobré.

Nyní slyším kamaráda, jak se ptá "Jaký význam tedy má výklad karet?" a je to dobrá otázka. Výklad karet či jakýkoliv jiný způsob věštění nám ukazuje možnosti, varuje nás, napomáhá rozhodování. Může ukázat nečekané strasti i radosti, každopádně ulehčí zvládnutí lekcí, které se musí prožít. Je to tedy stejné jako se vším. Pro jednoho jde o významnou pomoc, pro druhého se jedná o naprostou zbytečnost. Pro mě je každá zkušenost cenná. Vážím si i věcí které bych již prožít nechtěl, ale s odstupem času vidím, že bez nich bych nebyl tam, kde jsem. On vlastně konec je jen uvolnění místa pro nový začátek.

Není tedy bezvýznamných věcí, je jen na Nás, zda nás potěší drobné radosti, nebo je přehlédneme. Pokud se člověk trošku zadumá, může zjistit, že ŠTĚSTÍ je v podstatě řetězec zdánlivých maličkostí, které tu či onu záležitost převáží v náš prospěch... hmmm a "Co že je to SMŮLA?"

Střípky vzpomínek

Nastala mrazivá zima, za oknem -20, takže i otužilá postava dračí raději sedí doma v teploučku. Právě tyhle dny nabízí chvilky k zamyšlení, snění a vzpomínkám. Nalévám si tedy šálek čaje a k rozjímání přidávám i klávesnici, aby všechny vzpomínky zachytila v písmenkách.

Vzpomínám na zimní období před bezmála třiceti lety, plno sněhu u dědy na vesnici v kopcovité krajině kolem Zábřehu. Byl to čas sáňkování, klouzání se na zmrzlém potoce a především doba topení v kamnech. Vesnice tehdy voněla kouřem z kamen, v nichž hořelo uhlí a dřevo, které svým způsobem vonělo. Zvláštní vzpomínka, to asi, že dnes na vesnici necítíte nic, v horším případě puch pálené umělé hmoty či jiných odpadků. Pamatuju také krásné zimní procházky s dědou na dříví, který tak doma získával  kladné body a jako bonus unikal z dohledu babičky.

Seděl jsem na sáních, které děda zlehka táhl a všude kolem jen smrky pokryté sněhem. Občas zavál vítr, díky němuž se některé větve od sněhu osvobodily ve snaze nás zasypat.

Číst dál: Střípky vzpomínek

Koťátko

Každý člověk občas sní. Někteří si své sny nepamatují, jiní jen část a další své sny prožívají jakoby šlo o reálný děj ve světě, který známe. Mnozí sní pouze večer ve spánku, někteří si ještě chvilku po probuzení pohrávají se svými sny nebo si před usnutím naplánují svůj oblíbený sen. Jsou však lidé snící i během dne, běží jim v myslích fantastické příběhy u odpoleního kafíčka či při pohledu na krásné šaty v drahém butiku, což jistě mnohá dáma zná ;) Nyní vám přes písmenka sdělím jeden vlastní sen či příběh nebo něco takového... Inu, sedím si tak jednou u čaje, pojídám zákusek a náhle mé snové Já kráčí po chodníku uličkou nedaleko řeky. Nejdu sám, ale vesele si povídám s jednou milou kamarádkou, prostě krásné zasnění. Po chvilce si však všimnu v křoví nad pěšinou, po níž kráčíme, malého rudého bliknutí. 

Číst dál: Koťátko