Příběhy

Střípky vzpomínek

Nastala mrazivá zima, za oknem -20, takže i otužilá postava dračí raději sedí doma v teploučku. Právě tyhle dny nabízí chvilky k zamyšlení, snění a vzpomínkám. Nalévám si tedy šálek čaje a k rozjímání přidávám i klávesnici, aby všechny vzpomínky zachytila v písmenkách.

Vzpomínám na zimní období před bezmála třiceti lety, plno sněhu u dědy na vesnici v kopcovité krajině kolem Zábřehu. Byl to čas sáňkování, klouzání se na zmrzlém potoce a především doba topení v kamnech. Vesnice tehdy voněla kouřem z kamen, v nichž hořelo uhlí a dřevo, které svým způsobem vonělo. Zvláštní vzpomínka, to asi, že dnes na vesnici necítíte nic, v horším případě puch pálené umělé hmoty či jiných odpadků. Pamatuju také krásné zimní procházky s dědou na dříví, který tak doma získával  kladné body a jako bonus unikal z dohledu babičky.

Seděl jsem na sáních, které děda zlehka táhl a všude kolem jen smrky pokryté sněhem. Občas zavál vítr, díky němuž se některé větve od sněhu osvobodily ve snaze nás zasypat.

Doma se pak vše sušilo k topení, které rozpaloval kotel ve sklepě. Děda se tam na dlouhé hodiny ukrýval pod záminkou přiložení. Sklep bylo místo tajemné, kam mne brával jen zřídka. Vedly do něj cihlové schody a vše bylo krásně začouzené. Děda prohrábl rošt, z něhož vypadlo pár žhavých uhlíků, pak lopatkou přihodil trošku uhlí na vložený špalík, zavřel dvířka a spokojeně usedl na schod vedle mě. Bylo to takové jeho místo klidu a pohody. Seděl, kouřil marsku, koukal do žhavých uhlíků a nejspíš snil o všem možném. Možná právě tyhle hodiny klidu ve sklepě přinášely dědovi dobrou náladu a veselost. Každý z nás přeci potřebuje občas jen tak v klidu rozjímat.

Závěrem mých dnešních úvah a zamyšlení je tedy zjištění, že by si měl každý čas od času najít svůj sklep, jít přiložit do kamínek, která probouzí fantazii, sny i obyčejně neobyčejné vzpomínky...